Slabota. Výsledky penzijních fondů za rok 2018
Zástupci penzijních společností věří, že se jejich fondům v letošním roce povede lépe. Ekonomové a analytici jsou v prognózách opatrní. Nervozita podle nich na trzích zůstává, krize prý ale na dohled není. Správci penzijních fondů tak budou mít šanci vylepšit reputaci. „Jen za leden se ceny akcií vrátily až na hodnoty z konce října, a proto již nyní mají účastnické fondy solidní kladnou výkonnost. Pozitivní začátek roku naznačuje, že by letošek měl na rozdíl od loňska příjemně překvapit a účastnické fondy by měly majetek klientů bez problémů zvýšit,“ říká portfolio manažer Partners investiční společnosti Martin Mašát. Penzijní společnosti budou mít kvůli slabším výsledkům z posledních dvou let horší pozici při lákání nových klientů i přesvědčování těch, kteří si už peníze do třetího pilíře posílají, ale jsou stále „zaparkovaní“ v transformovaných fondech penzijního připojištění. Ty jsou sice od konce roku 2012 pro nové klienty uzavřené, peníze si do nich ale posílá zhruba 3,5 milionu Čechů, což mnohokrát přesahuje počet účastníků nového penzijka.
Na rozdíl od doplňkového penzijního spoření, ve kterém jsou fondy založené na klasických investičních principech, musí transformované fondy „starého penzijka“ končit každý rok přinejhorším na nule. To se může hodit lidem, kterým se už blíží důchod, takže riskování není na místě. Pro dlouhodobé zhodnocování peněz je to ale v zásadě nepoužitelné. „Transformované fondy i přes růst základní úrokové sazby nebudou schopny pokrýt ani inflaci a budoucí výkonnost se bude i nadále pohybovat jen mírně nad nulou. Tipuji, že průměr bude do jednoho procenta,“ varuje Martin Mašát.
Komise a třetí pilíř Na konci ledna představila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová novou důchodovou komisi, která by měla v následujících letech přijít s návrhy na úpravu penzijního systému. Posílení role třetího pilíře (kam patří nové i staré penzijko) je jedním – i když očividně ne tím nejdůležitějším – z cílů, které si komise zatím vytyčila. Jeden ze zmíněných produktů má přibližně 4,5 milionu lidí. Značná část ale především kvůli státnímu příspěvku, který je až 2760 korun ročně, nebo příspěvkům zaměstnavatele. Průměrné měsíční úložky klientů ale nejsou pro zajištění finančního polštáře na důchod dostatečné. Dnes se pohybují kolem osmi set korun. Navýšení státního příspěvku, ale nebude zřejmě ve hře. Některé z diskutovaných návrhů naopak hovoří o tom, že by se ze vstupu do třetího pilíře mohla stát povinnost. Alespoň pro nováčky na pracovním trhu, kterým by šla část výplaty automaticky do penzijních fondů. Kdo by nesouhlasil, mohl by se ze systému sám odhlásit. „Něco podobného by bylo žádoucí, ale od myšlenky k realizaci je mnoho kroků. Spoření na důchod je důležitý pilíř pro příjmy v penzi. Státní důchody budou totiž i dále v porovnání k průměrnému platu klesat až se z nich stane jen jakási sociální dávka. Je velká škoda, že tento nápad nebyl realizován u druhého pilíře, který následně kvůli konzervativnímu přístupu lidí a nepodpoře ze strany státu uhynul,“ dodává Martin Mašát Odbory by zase rády prosadily, aby do třetího pilíře museli přispívat svým zaměstnancům všichni zaměstnavatelé. Příspěvky zaměstnavatele dnes dostává zhruba pětina účastníků. Jaké konkrétní záměry mají se třetím pilířem noví důchodoví reformátoři pod hlavičkou Komise pro spravedlivé důchody, se dozvíme až v následujících měsících.